Pět velkých bioplynových stanic zapojených v projektu H2020 SYSTEMIC[1] jako demonstrační zařízení, vybudovalo v roce 2021 inovativní zařízení na využití a recyklaci živin. Tyto bioplynové stanice zpracovávají bioodpad, hnůj a čistírenské kaly na cenné organické a minerální hnojivé produkty. Přestože každá z nich pracuje v jedinečných podmínkách, existují podobnosti v překážkách, kterým čelily, a v klíčových faktorech, díky nimž se jejich inovace staly úspěšnými.

Opravdu potřebujeme pesticidy a hnojiva ve stávajícím objemu? “ To je otázka, na kterou by mnozí odborníci odpověděli jednoduchým převrácením očí a zpětnou otázkou „Opravdu potřebujeme nakrmit více než 7 miliard lidí?“. Je potřeba obezřetnosti, protože většina otázek kladených jako odpověď na jinou otázkou obvykle vede k falešné dichotomii; nemáme možnost volby mezi záchranou planety nebo výživou populace.

Emise metanu jsou druhou největší příčinou globálního oteplování. Přestože se metanu věnuje méně pozornosti než oxidu uhličitému (CO2), snížení emisí metanu bude mít zásadní význam pro zamezení nejhorších dopadů změny klimatu. Energetický sektor - včetně ropy, zemního plynu, uhlí a bioenergie - je jedním z největších zdrojů emisí metanu, ale úsilí o jejich snížení často brzdí nedostatek spolehlivých údajů.

Inovace umožňující účinnou a udržitelnou primární produkci na pevnině a ve vodě, průmyslovou produkci s minimalizovaným dopadem na životní prostředí, stejně jako biologické a udržitelné produkty jsou jádrem inovačních oblastí.

Pro úspěšný přechod od fosilního hospodářství k udržitelnému hospodářství založenému na biotechnologiích, které akcentovala hrozba biologických onemocnění zejména související s pandemií COVID-19, mají zásadní význam inovace.

Přestože země střední a východní Evropy a makro region BIOEAST za poslední desetiletí udělaly ve vývoji svých biologicky založených odvětví obrovský pokrok, ve srovnání se západní Evropou ještě zaostávají pokud jde o implementaci bioekonomiky a využívání výhod z ní vyplývajících.