Emise metanu jsou druhou největší příčinou globálního oteplování. Přestože se metanu věnuje méně pozornosti než oxidu uhličitému (CO2), snížení emisí metanu bude mít zásadní význam pro zamezení nejhorších dopadů změny klimatu. Energetický sektor - včetně ropy, zemního plynu, uhlí a bioenergie - je jedním z největších zdrojů emisí metanu, ale úsilí o jejich snížení často brzdí nedostatek spolehlivých údajů.

Proto IEA v roce 2019 zahájila sledování emisí metanu ve snaze sladit různé a často protichůdné zdroje údajů do uceleného souboru odhadů. Nový interaktivní online nástroj[1] se rychle stal celosvětovou referencí. Zaměřuje se na emise z ropných a plynárenských provozů – tedy na oblast s největším a nákladově nejefektivnějším potenciálem pro snižování emisí metanu.

Obr. 1 porovnání produkce emisí Severní Amrika - Evropa. Zdroj. www.iea.org

Snížení emisí metanu je účinným a nákladově efektivním způsobem, jak bojovat proti změně klimatu, a představuje tak zásadní doplněk k opatřením na snížení emisí CO2. Vzhledem k tomu, že ropa a zemní plyn budou i v příštích letech součástí energetického mixu, a to i v případě rychlého přechodu na čistou energii, je pro ropný a plynárenský průmysl zásadní, aby aktivně a všemi možnými způsoby omezoval dopad svých dodávek na životní prostředí. Je také nezbytné, aby tvůrci politik uznali opatření na snížení emisí metanu jako klíčový prvek přechodu na novou energetiku.

Pro ropný a plynárenský průmysl to není jen otázka reputace nebo životního prostředí. Producenti, kteří mohou prokázat, že přijímají důrazná opatření ke snížení emisí metanu, mohou věrohodně argumentovat, že jejich zdroje by měly být upřednostňovány před možnostmi s vyššími emisemi. Těžba ropy je dnes zodpovědná za přibližně 40 % emisí metanu, zbývajících 60 % připadá na úniky v rámci hodnotového řetězce zemního plynu. Více než tři čtvrtiny celkových emisí vznikají při těžbě ropy a zemního plynu. Pokles emisí metanu o 7,5 Mt v roce 2020 odpovídá snížení ročních emisí skleníkových plynů o přibližně 230 Mt CO2 ekv. Podle scénáře udržitelného rozvoje IEA vyžaduje svět v příštích 10 letech stálý a rychlý pokles emisí: v roce 2030 jsou emise metanu přibližně o 70 % nižší než v roce 2020. Toto snížení by odpovídalo eliminaci emisí CO2 ze všech osobních a nákladních automobilů v celé Asii. Intenzita emisí metanu se v jednotlivých zemích, které těží ropu a zemní plyn, značně liší. Na základě ročních údajů za rok 2020 IEA odhaduje, že intenzita emisí mezi zeměmi s nejhoršími výsledky je více než stokrát vyšší než mezi zeměmi s lepšími výsledky. To zdůrazňuje, že mnoho zemí by mělo být schopno rychle dosáhnout obrovského zlepšení výkonnosti.

Aby plynárenský průmysl snížil svou emisní stopu a přizpůsobil se cílům nulových čistých emisí, musí pokračovat ve snižování intenzity emisí skleníkových plynů v celém hodnotovém řetězci, podporovat rozvoj nízkouhlíkových plynů a vyvíjet řešení pro řízení emisí uhlíku s cílem minimalizovat emise ze spalování. Snižování emisí metanu je účinným způsobem - z hlediska času i nákladů -, jak snížit stopu plynárenského průmyslu. Analýza IEA Methane Tracker ukazuje, že až 40 % současných emisí metanu by mohlo být odstraněno bez čistých nákladů. Přechod na nízkouhlíkové zdroje dodávek plynu - jako je biometan, vodík a syntetický metan - vyžaduje úpravu předpisů a infrastruktury, aby bylo zajištěno jejich nákladově konkurenceschopné začlenění do budoucích energetických systémů. Tato zpráva podává přehled o nedávném vývoji trhu a politik podporujících takový přechod na čistší plyny.

[1] https://www.iea.org/reports/methane-tracker-2021