...na příkladu septoriové skvrnitosti pšenice.

Autor: Agrotest fyto, s.r.o.

V roce 1991 vydala organizace FRAC (Fungicide Resistance Action Committee) metodiku k monitoringu výskytu rezistence houbových patogenů k fungicidům. Metody byly založeny na bázi kultivace hub na médiích s odstupňovanými dávkami fungicidu nebo u biotrofů na listových segmentech, terčících či živých rostlinách. Postupně se během let metody vyvíjely a částečně automatizovaly např. za použití mikro titračních destiček a spektrofotometrie. V posledním období se do popředí ve výzkumu rezistence a monitoringu rezistentních jedinců v populacích dostávají molekulární metody.

Původcem septoriové skvrnitost pšenice je houbový patogen Mycosphaerella graminicola (teleom.), (Zymoseptoria tritici (anam.)). Toto onemocnění se vyskytuje na území České republiky, ale je významným celosvětovým problémem. Příznakem choroby jsou nekrotické skvrny na listech s typicky tmavě zbarvenými nepohlavními plodnicemi tzv. pyknidami. Významná redukce asimilační plochy listů (Obr. 1) má za následek nemalé výnosové ztráty. Výzkum rezistence toto závažného patogenu k fungicidním látkám má mimořádný praktický dopad jak pro výrobce a distributory pesticidů, tak pro samotné pěstitele. V průběhu uplynulých let, kdy jsou pesticidy proti braničnatce pšeničné, jak je onemocnění také někdy označováno, bylo pozorováno mnoho případů výskytu rezistence ať již částečné nebo úplné.


Obrázek 1 Příznaky septoriové skvrnitost pšenice na listech

Mezi nejstarší přípravky používané proti septoriové skvrnitosti patří kontaktní fungicidy jako např. chlorthalonil. U těchto látek vzhledem k jejich nespecifické aktivitě, zatím nebyla rezistence popsána. Mezi historicky první a dnes již do jisté míry v některých ohledech překonané systemické přípravky patří bezimidazoly jako např. karbendazim nebo benomyl. Mnoho houbových patogenů včetně Z. tritici si k těmto látkám vyvinulo rezistenci. Resistence je spojena s bodovou mutací genu pro β tubulin v pozici 198 nebo 200. Dále jsou k ochraně proti braničnatce pšeničné používány širokospektré fungicidy označované jako inhibitory syntézy sterolu. Byly zavedeny v sedmdesátých letech a mezi nejvýznamnější z nich patří imidazoly a triazoly. Rezistence houbových patogenů k této skupině látek je dána mutacemi v genu cyp51. Stobiluriny patří do skupiny QoI inhibitorů, které působí v dýchacím řetězci hub. Inhibují přenos elektronů na membránách mitochondrií a brání tak růstu cíleného houbového organismu. Rezistence ke strobilurinům je dána bodovou mutací genu pro cytochrom b, následkem čehož dochází k záměně aminokyselin glycinu za alanin. V poslední době byly do praktické ochrany proti braničnatce pšeničné, ale i celé řadě dalších chorob zavedeny látky ze skupiny inhibitorů sukcinát dehydrogenázy. Skupina těchto systemických fungicidů blokuje funkci sukcinát dehydrogenázy, což je důležitý enzym pro respiraci. Riziko rezistence M. graminicola je považováno za střední až středně vysoké. Rezistentní izoláty M. graminicola již byly zachyceny v polních podmínkách ve Francii a v Irsku. Podobně jako u výše popsaných je za rezistenci zodpovědné celá řada mutací v genu pro sukcinát dehydrogenázu.

Zatímco do nedávné doby byly metody sledování rezistentních jedinců v populacích hub založeny na kultivaci izolátů na živných médiích ať již na Petriho miskách či mikro titračních destičkách, současné technologie umožňují studovat rezistenci ke geneticky založené rezistenci pomocí analýzy DNA. To lze zejména v případech, kdy je známa příčina, např. bodová mutace cytochromu b u rezistence ke strobilurinům. Mezi nejčastěji využívané molekulární metody patří různé modifikace standardní polymerázové řetězové reakce, dále pyroskvenování či real-time PCR. Poslední dvě jmenované umožňují kvantifikovat podíl rezistentních jedinců v populaci bez nutnosti kultivovat a analyzovat jednotlivé jedince. Tím se jednak redukuje množství náročné práce a současně se výrazně zvyšuje kapacita a přesnost měření.

Z praktického hlediska je pak při ochraně porostů pšenice třeba striktně dodržovat pravidla antirezistentních strategií, mezi něž patří především omezení aplikace téže látky popř. látek ze stejné skupiny během sezony. Také je doporučováno používání kombinací látek s různým mechanismem účinku.