Současná situace v Evropě s těžbou a dovozem rašeliny, přivedla zpět myšlenku hledání alternativních komponentů jako náhradu rašeliny.

Rašelina je v současné době na území České republiky využívaná jako hlavní komponent pěstebních substrátů, používá se samotná nebo se doplňuje o různé organické komponenty domácí provenience, nejčastěji se kombinuje s tuzemskou více rozloženou tmavou rašelinou, kompostovanou kůrou, případně zahradním kompostem (kompostovaný odpad vzniklý při údržbě zeleně – tráva, listí, dřevní štěpka). Tyto komponenty jsou typické pro výrobu substrátu v hobby sektoru.

Zahradnická produkce v České republice využívá především zahradnické substráty vyráběné z kvalitních vrchovištních rašelin, které jsou dovážené především z Pobaltí nebo Běloruska. Jedná se o rašeliny, které jsou typické svojí vláknitou strukturou a nízkým stupněm rozložení. Pro profesionální substráty se jako alternativní využívají zejména dovážené komponenty: dřevní vlákna, kokosová vlákna, lignocel nebo  tuzemský expandovaný perlit.

Celosvětově dochází k omezování těžby rašeliny z ekologických důvodů, stejný trend je možné pozorovat i v České republice. Na konci osmdesátých let minulého století se v ČR těžilo 250 tis. t ročně (při průměrné objemové hmotnosti vlhkého vzorku 500 kg/m³ a vlhkosti 50 % je to cca. 500 tis.m³), v polovině devadesátých let 50 tis. t (cca. 100 tis m³) a v současnosti max 30 tis. t. (cca. 60 tis. m³). Snížení domácí těžby rašeliny bylo průběžně nahrazováno dovozem kvalitní vrchovištní v cenové relaci tuzemské rašeliny.

Rašelinu řadíme mezi neobnovitelné zdroje, proto je celosvětově vytvářen tlak na omezení spotřeby a hledání náhrad, které jí zastoupí při výrobě substrátů. Tento proces urychluje i současná  situace, cena rašeliny a dopravní náklady rostou a zahraniční produkce je značně nejistá. To je jedním z hlavních důvodů, proč začaly tuzemské firmy vyrábějící substráty reagovat a hledat řešení, jak použití rašeliny kompenzovat ve velkých objemech. Z domácích zdrojů se jeví jako nejperspektivnější dřevní vlákna.

Dřevní vlákna jsou průmyslově zpracované dřevní odpady, kdy v technologickém procesu dojde k rozvláknění dřevní štěpky. Výjimečně se používají jako samostatné pěstební médium. Používají se především  k optimalizaci fyzikálních vlastností (např. snížení objemové hmotnosti, zvýšení vzdušné kapacity a zlepšení opětovného smáčení substrátových směsí). Z hlediska ekonomických nákladů vyžaduje dřevěné vlákno zpočátku vysokou úroveň investic - získání strojního zařízení potřebného pro výrobu. Následné průběžné výrobní náklady jsou však v současné době podobné nákladům spojeným s rašelinou.

Během studia fyzikálně-chemických vlastností substrátů bylo zjištěno, že u substrátů na bázi dřevních i kokosových vláken dochází k výraznému snižování kapacity vzduchu a rozkladu organické hmoty. Mezi hlavní problémy při používání substrátů na bázi dřevních vláken patří vysoký poměr C:N, který vede k vázání dusíku mikrobiální imobilizací. Pěstitelé mají obavu i  se zhoršením stability substrátu, jeho rozkladu. Bylo prokázáno, že snížený růst rostlin v substrátech s vyšším podílem dřevních vláken je obecně problémem pouze tehdy, když se úroveň hnojení (především N) blíží spodním hranicím pro optimální růst a vývoj rostlin.

VUKOZ Průhonice se od roku 1994 zabývá hodnocením a zkoušením alternativních komponentů, které lze využít jako náhradu rašeliny. V současné době byl obnoven výzkum s dřevěnými vlákny. Už z prvních výsledků pokusů s dřevními vlákny, jejichž výroba se v ČR připravuje, vyplývá, že dřevní vlákno se dá do určitého poměru mísení využít jako kvalitní náhrada rašeliny.

Současné hodnocení je realizováno ve spolupráci s výrobcem substrátů firmou Rašelina a. s. Jeho cílem je vytvořit pěstební médium s nižším obsahem rašeliny, které poskytne podobné nebo stejné pěstební výsledky jako rašelinové substráty. Sezónní pozorování bylo provedeno na letničkách – aksamitník (Tagetes erecta) a dlouhodobě se sleduje růst dřevin Taxus baccata a Pinus silvestris. Pokus je sestaven ze šesti variant s rozdílným obsahem rašeliny a dřevních vláken, jejichž podíl ve směsi tvoří 0–100 % obj. Základní hnojení substrátů i přihnojování během vegetace bylo u jednotlivých variant přizpůsobeno podílu dřevních vláken. Aksamitníky byly vysazeny po jedné sazenici do květníku o objemu 4 l. Během léta se mimo jiné posuzoval počet květů, výška a mohutnost rostliny (viz foto 1). Chemické a fyzikální vlastnosti substrátů byly hodnoceny před založením pokusu a po jeho ukončení.. Prozatím lze konstatovat, že rašelina je u intenzivně pěstované kultury nahraditelná do 40 % obj., kdy nedochází u pěstované kultury k výraznému omezení růstu rostlin. U substrátů s větším podílem dřevních vláken je potřeba pravidelné hnojení s větší intenzitou oproti klasickému rašelinovému substrátu. Pokusy se dřevinami stále probíhají, ale po měření na konci prvního vegetačního období prosperují rostliny ve všech hodnocených substrátech. Do podílu dřevních vláken 60 % obj. jsou přírůstky srovnatelné s kontrolním rašelinovým substrátem.

Foto č. 1 Porovnání varianty E x K (100 % - 0 % obj. dřevních vláken)

Foto č. 2 Jednotlivé varianty, seřazeno zleva doprava (0-20-40-60-80-100 % obj. dřevních vláken)

BARRETT, G. E., et al. Achieving environmentally sustainable growing media for soilless plant cultivation systems–A review. Scientia horticulturae, 2016, 212: 220-234.

DOMEÑO, I.; IRIGOYEN, N.; MURO, J. Evolution of organic matter and drainages in wood fibre and coconut fibre substrates. Scientia horticulturae, 2009, 122.2: 269-274.

Autoři:

Šímová Hana^*, Dubský Martin^*

^{*Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice, Odbor Šlechtění a pěstebních technologií}