Jaký význam má inhibitor ureázy a inhibitor nitrifikace při použití hnojiv v reálných podmínkách?

Autor: Jaroslav Mráz, AGRA GROUP a.s.

Tento článek je reakcí na četné dotazy zemědělců, jaký význam má inhibitor ureázy a inhibitor nitrifikace při použití hnojiv v reálných podmínkách. Navíc přicházejí stále častěji dotazy na smysl společné kombinace inhibitoru ureázy a inhibitoru nitrifikace v jednom hnojivu. To svědčí o zájmu praxe používat stabilizované močoviny, ale i o rozporuplnosti informací, které se v souvislosti s účinkem k zemědělcům dostávají.
Pro vyhodnocení rizik spojených s hnojením a rozhodnutí, jaké hnojivo v konkrétním případě použít, je potřeba uvažovat v několika krocích.

Vlastnosti jednotlivých forem dusíku

V minerálních hnojivech je v různých poměrech zastoupena forma nitrátová (NO3-), amonná (NH4+) a močovinová (NH2). Každá má specifické vlastnosti, které se promítají do vlivu na půdní prostředí, rychlosti dostupnosti pro rostliny, fyziologického působení na rostliny, rozklad posklizňových zbytků apod. Souhrnný přehled základních vlastností významných pro praktické použití uvádí tabulka 1.



Pohyblivost v půdě je určena vazbou na sorpční komplex a biologickou imobilizací. Na sorpční komplex se váže v běžných půdách pouze forma amonná, protože má kladný náboj. Tento efekt je z praktického pohledu významný především na středních a těžších půdách. Nitrát se záporným nábojem a močovina bez náboje prostupují půdou dobře.
Podle dostupných informací rostliny přijímají všechny uvedené formy dusíku. V závislosti na teplotě některé preferují nitrát, některé amonnou formu.
Prvotní vliv na rostlinu je ovlivněn mimo jiné tím, ve které části rostliny se konkrétní forma dusíku metabolizuje. Nitrát se metabolizuje v nadzemní hmotě a ovlivňuje především růst listů a větvení rostlin. To lze uplatnit s úspěchem při podpoře porostů s nedostatečným založením výnosotvorných prvků. Amonný a močovinový dusík se musí metabolizovat již v kořeni, k čemuž se tam přesouvají cukerné složky. Přítomnost dostatku energie a stavebních látek má za následek růst kořene. Toto lze uplatnit u porostů s dostatkem založených výnosotvorných prvků, pokud použité hnojivo dokáže zajistit příjem amonné, či močovinové formy. Můžeme pohnojit včas a dostatečnou dávkou, aniž by došlo k nežádoucímu přehuštění porostů.
Rozplavení půdních agregátů je významné v souvislosti s omezením zasakování vody v těsném okolí granule, nebo místa dopadu kapky kapalných hnojiv. U náchylných půd amonný kationt NH4+ (ať už aplikovaný, nebo vzniklý přeměnou) znamená „zavření půdy“ a potřebu vyššího množství opakovaných srážek pro dobrou účinnost hnojiva.
Podpora rozkladu slámy a dalších posklizňových zbytků je významná a někdy problematická záležitost. Zapravení dusíku společně se slámou znamená úspěch pouze při dostatečné vlhkosti půdy. Za sucha se sláma nerozkládá a zapravený dusík se spíš přemění na nitrátový. Tím končí jeho využití k rozkladu slámy. Toto je problém především u řepek v podzimní a zimní části vegetace. V suchých letech je jistější nehnojit na slámu do suché půdy, ale aplikovat po příchodu srážek hnojivo schopné dodat zdroj amonného dusíku hlouběji do půdy.

Přeměny dusíku z hnojiv a inhibitory

Jak vyplývá z předchozího odstavce, každá forma má specifické vlastnosti. V praxi ještě dochází k tomu, že se formy dusíku, které jsou v hnojivu obsaženy, po aplikaci dále přeměňují. To znázorňuje schéma „proces přeměny dusíku v půdě“. Rozhodující je, zda tyto procesy probíhají na povrchu půdy (po přihnojení do již rostoucích porostů) nebo v kořenové zóně (zapravení, či zasáknutí hnojiv).



Na povrchu půdy je rizikové hromadění amonné formy (NH4+) - neochotně prostupuje ke kořenům rostlin, případně podléhá ztrátám únikem amoniaku. V případě absence opakovaných srážek po aplikaci hnojiv (v posledních letech běžné) účinkuje velmi pomalu a v případě hnojiv na bázi močoviny ještě nastávají ztráty únikem amoniaku. Při přívalových srážkách může dojít k povrchovému odplavení s jemnými půdními částicemi.
Procesy přeměn je možné ovlivnit použitím inhibitoru ureázy a inhibitoru nitrifikace.

Funkce inhibitoru ureázy

Inhibitor ureázy je určen výhradně pro použití s močovinovým dusíkem. Močovina s inhibitorem ureázy je hnojivo, které omezuje hromadění amonné formy (NH4+), dokáže „počkat na déšť“ i několik týdnů od aplikace a podléhá pouze minimálním ztrátám únikem amoniaku.
Použití močoviny s inhibitorem ureázy je ideální pro aplikace na povrch půdy v rostoucích porostech, především pro jarní dávky v ozimech a v jařinách po vzejití. Umožňuje aplikaci vyšších dávek dusíku, který zasakuje do půdy s prvními srážkami, proniká do vláhově stabilnější zóny, pomáhá překonat případné období sucha v první polovině jara a nepodporuje nadměrné zahuštění porostů.


Funkce inhibitoru nitrifikace

Inhibitor nitrifikace ve spojení s jakýmkoliv hnojivem vždy znamená maximalizaci množství amonné formy (NH4+) v místě kontaktu hnojiva s půdou se všemi zmíněnými důsledky z důvodu zablokování procesu nitrifikace.
Inhibitor nitrifikace v kombinaci s močovinou zvyšuje sklon k ztrátám únikem amoniaku a snižuje podíl dusíku, který může zasakovat ke kořenům. A čím je delší odstup účinných srážek od aplikace, tím je projev negativnější.
Přednosti inhibitoru nitrifikace se projeví u hnojiv, která jsou zapravena do půdy, kde budou během vegetace aktivní kořeny rostlin. Uplatnění je vhodné především při zapravení na lehkých a promyvných půdách, kde snižuje riziko vyplavení při četnějších srážkách.

Kombinace obou inhibitorů

Kombinace inhibitoru ureázy a inhibitoru nitrifikace ve spojení s močovinou není pro aplikace na povrch půdy bez zapravení prospěšné, neboť postupně vznikající NH4+ je blokováno v další přeměně na NO3-. To zvyšuje možnost ztrát únikem amoniaku a potřebu opakovaných srážek pro zasáknutí do půdy.
Při aplikaci močoviny, která obsahuje inhibitor ureázy i nitrifikace na povrch půdy, se nevyužije plný potenciál rychlého močovinového dusíku a s rostoucím odstupem srážek od aplikace se zvyšuje riziko úniku amoniaku do ovzduší a zpomaluje účinek hnojiva.



Závěr

Hnojení dusíkem je vždy ovlivněno aktuálními podmínkami prostředí. Avšak vhodnou volbou hnojiva lze omezit rizika, která předem těžko odhadneme. V posledních letech je největším rizikem nedostatek srážek po aplikaci hnojiv na povrch půdy ve vzešlých porostech. Dlouhodobé zkušenosti potvrzují, že rizika spojená s aplikací na povrch půdy bez zapravení významně eliminuje použití močoviny s inhibitorem ureázy bez inhibitoru nitrifikace.