Informace o technologii mulčování - zakrytí půdy/substrátu vrstvou (an)organického materiálu..

Adam Baroš, VÚKOZ, v.v.i. Průhonice

Definice mulčování

Mulčováním, dříve také nastýláním, se rozumí zakrytí půdy, nebo substrátu vrstvou organického nebo anorganického materiálu


Trvalková výsadba mulčovaná kačírkem

Mulčování okrasných nově vysázených dřevin i bylin je v současné době již standardní praxe téměř všech výsadeb jak ve veřejném, tak i v soukromém prostoru. Stalo se běžnou a zažitou praxí. Historie mulčování však příliš stará není a opravdu rozšířená a známá se stala tato technologie až v 2. polovině 90. let 20. století.


Výsadba letniček mulčovaná tenkou vrstvou posekané trávy

Historie mulčování Mulčování výsadeb okrasných dřevin a trvalkových záhonů ve staré zahradnické literatuře nalezneme pouze výjimečně. Až do poloviny 20. století se většinou doporučovalo udržovat výsadby bez jakékoliv pokrývky, tj. v tzv. černém úhoru. Mezi základní pracovní operace proto sloužily okopávka, kypření půdy, pletí. Mulčování bylo známé pouze ze speciálních kultur, jako jsou růže (kde se někdy doporučovalo nastýlání rozloženým hnojem), podrostové výsadby (mulčování listovkou) či výsadby skalniček. Rozvoj výzkumu mulčování souvisel s jeho využitím u zahradnických kultur produkčních, kde se společně rozvíjely systémy zavlažování. Současně se zaváděním nových technologií do praxe produkčního zahradnictví, se začalo provádět také testování nových postupů u okrasných výsadeb. Tyto snahy byly podporovány také z důvodů snižování nákladů na následnou údržbu výsadeb a to zejména ve veřejné zeleni. Nejprogresivnější byl rozvoj nových technologií ve státech tehdejší západní Evropy, odkud se postupně dostával také do střední a východní Evropy. Odtud také přišly první novinky jako např. používání mulčovací fólie pří velkoplošných výsadbách keřů podél nově budovaných komunikací. Otevřená, nezakrytá půda ve výsadbách je totiž hlavním místem, kde se uchycuje plevel a následně se šíří dál. Snaha tedy je co nejdříve půdu zakrýt a minimalizovat tím možnost výskytu plevele. V 80. letech 20. století se problematiku snížení péče ve veřejné zeleni promítla také do trendu tzv. zahuštěných výsadeb. Tyto výsadby, kdy se sázel velký počet rostlin na plochu, měly vytvořit rychlý zápoj porostu a tím snížit nutnost pletí ve výsadbách. Bohužel tento způsob výsadeb vyžadoval také následné rozvolnění porostu, což již praxi nebylo většinou provedeno a výsledkem byly přehuštěné plochy do výšky vytažených rostlin ve značné konkurenci zejména o světlo a vodu. Tento způsob výsadeb se v cca polovině 90. let opustil a problematika kontroly plevele se řešila jinými prostředky, nejčastěji chemicky (nově vyvinuté selektivní herbicidy) nebo mechanicky (mulčováním). Prvními široce rozšířenými materiály k mulčování byla zejména kompostovaná borka (laicky kůra), která byla v prvopočátcích spíše odpadová borka z dřevovýroby. Velmi brzy se také rozšířilo povědomí o nutnosti vyrovnávat dostupné živiny (zejména dusík) přidáním hnojiva. Bakterie rozkládající čerstvý organický materiál tyto látky totiž spotřebovával, což se negativně projevilo ve výsadbách zpomalením růstu. S používáním a s dostupností kvalitnějších mulčovacích materiálů se však toto riziko výrazně snížilo. Díky rozvoji smíšených trvalkových výsadeb ve veřejné zeleni se od počátku 21. století značně rozšířilo také používání anorganického materiálu (štěrk, oblázky, láva, písek aj.) k mulčování. Díky tomuto, do té doby netradičního mulčovacího materiálu, vznikl i slangový název pro tyto trvalkové výsadby jako tzv. štěrkové záhony.

Důvody mulčování Hlavním cílem mulčování je souvislé zakrytí půdy. Zakrytím půdy se výrazně sníží riziko vyklíčení semen nežádoucích rostlin a následné zaplevelení výsadeb. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je nutné vrstvu mulče udržovat celistvou, nenarušenou a v dostatečně silné vrstvě. Pro výsadby dřevin a keřů se v současné praxi doporučuje cca 10 cm silná vrstva organického mulče, pro výsadby trvalek na slunci 5-7 cm vrstva anorganického mulče, pro výsadby trvalek v podrostu cca 5 cm vrstva organického mulče. Vrstva mulče udržuje půdu ve vegetační vrstvě kořenů rostlin vlhkou a to díky tomu, že je přerušena kapilarita většími mezerami v mulčovacím materiálu. Ve výsadbách tak následně nevznikají praskliny v půdě (zejména u půd s vyšším podílem jílové frakce) a tzv. půdní škraloup. Mulč tak nahrazuje potřebu okopávky. Dalším přínosem použití organického materiálu je jeho rozklad a tím obohacování svrchních vrstev půdy a podpora biologického života v této vrstvě. Pokud je využito také přirozeného listového opadu v podrostech, dochází k úspoře za úklid, hrabání a odvozu tohoto organického materiálu z místa. Anorganický mulč ve výsadbách na slunných stanovištích pomáhá první zimu tomu, aby nebyly mladé, na podzim vysazené rostliny, vytahovány mrazem nad povrch, což se při střídání mrazu a oblevy často stává. Anorganický mulč na slunných stanovištích kumuluje teplo a pomáhá vysazeným teplomilným polokeřům (např. Salvia officinalis, Santolina, Lavandula, Rosmarinus aj.) k lepšímu vyzrávání letorostů a tedy k větší odolnosti vůči poškození mrazem.


Kombinace papírové plachetky a tenké vrstvy kompostované borky v letničkové výsadbě

Materiály vhodné k mulčování K mulčování lze využít rozmanitý materiál. Pokud nebudeme brát mulčování z čistě estetických důvodů pro výstavní účely, kde lze využít v podstatě jakýkoliv materiál, lze v mulčovací materiál rozdělit na organický a anorganický.

Mezi organický mulčovací materiál, nejčastěji používaný k mulčování okrasných výsadeb patří kompostovaná borka, kompostovaná dřevní štěpka, méně často pak také sláma, posekaná tráva, piliny, štěpka z ozdobnice (Miscanthus), rašelina (na vřesovištích, při výsadbě pěnišníků, azalek a Ericaceae), drcené kokosové slupky případně další materiály. Trendem je také ponechávání přirozeného listového opadu (ať ji v surovém stavu, nebo upraveného drcením) v podrostech. Na vlhčích a živnějších stanovištích je také možné výsadby na jaře mulčovat na místě a ponechat suchou organickou hmotu jako mulč na místě kde vznikla. V krátkověkých výsadbách letniček lze využít i papírové mulčovací plachetky, pro lepší vzhled překryté tenkou vrstvou např. kompostované borky nebo štěpky. Organický materiál může mít mimo své nesporné výhody (viz výše) také některé negativa jako je např. rozvoj či podpora růstu houbových chorob (zejména na vlhčích lokalitách), podpora přezimování (zejména při vyšší vrstvě) nežádoucích živočichů jako např. slimáků, hlodavců aj., zadržování vlhkosti zejména v zimě u druhů, které jsou choulostivé (např. řada středomořských druhů) a následné vyhnívání rostlin, přenos chorob v organickém mulči aj. Použití rašeliny je v současné době také diskutované téma díky pomalu obnovitelným zdrojů tohoto materiálu.


Organický mulč je vhodný zejména pro podrostové trvalky

Anorganický materiál používaný k mulčování je nejčastěji drcený štěrk různých frakcí a hornin, kačírek, láva, uměle vyrobené materiály na bázi expandovaného jílu, strusky, recyklované stavební hmoty (zejména betonový recyklát) a další. Používá se zpravidla při výsadbách trvalek na plném slunci a v situacích, kde je vhodnější málo úživné stanoviště bez doplňování svrchního horizontu o humus. Organický materiál se nerozkládá a vydrží tak ve výsadbách výrazně déle bez doplňování než je tomu u výsadeb s organickým mulčem. Mimo výše uvedené výhody použití anorganického mulče má i tento materiál svá negativa. Anorganický materiál je v horizontu lidského života chápán jako neobnovitelný zdroj a jeho používáním využíváme primární zdroje tohoto materiálu. Problém je většinou také větší hmotnost, tedy náročnější doprava a manipulace s tímto materiálem. Při použití nestandardních materiálů jako např. strusky může dojít k zanesení nežádoucích látek (např. těžkých kovů) do půdy. Mulčovací materiál jako je láva, nebo výrobky z expandovaného jílu jsou poměrně drahé, což brání jejich většímu rozšíření a využití jejich velmi dobrých vlastností. Mulčování výsadeb pomocí plastových plachetek a fólií není do výsadeb dřevin ani trvalek vhodné. Řada druhů se rozrůstá podzemními výběžky nebo zakořeňováním nadzemních výhonů a šlahounů, což tato fólie nedovoluje. Problematické je také použití fólie s ohledem na půdní život a při likvidaci těchto výsadeb, protože se jedná o značnou hmotu nerecyklovatelné směsi.


Různé druhy štěrku použité v nové výsadbě smíšeného trvalkového záhonu

Péče o zamulčované výsadby Základním úkonem v péči o zamulčované porosty je kontrola funkčnosti mulče, tj. zejména jeho tloušťky. Organický materiál se v závislosti na použitém druhu, tloušťce vrstvy a vlhkosti stanoviště přirozeně rozkládá a je potřeba ho zpravidla každé 2-3 roky pravidelně doplňovat. Ideální doba pro doplňování vrstvy mulče je pozdní podzim nebo časné jaro, kdy jsou dřeviny neolistěné a trvalky ještě zatažené. Anorganický mulč se sice nerozkládá, nicméně se v průběhu let jako póry zaplňují organickými částečkami a jeho funkce slábne. Proto je vhodné podle situace počítat s jeho doplňováním, zpravidla se tak děje po 5-6 letech dosypáním 2-3 cm vysoké vrstvy nového mulče na stávající plochu. Také zde je vhodné tuto pracovní operaci provádět mimo vegetaci a spojit ji s dalšími zásahy jako je např. dosazováním rostlin a cibulovin.

Shrnutí Mulčování nových výsadeb dřevin a bylin je významnou pracovní operací, která vede ke snížení nákladů při pozdější péči o tyto výsadby. V dalších letech se tyto materiály budou dále vyvíjet a uplatňovat ještě v širším spektru zahradnické výroby i použití.


Nevhodné používání mulčovacích plachetek